Ačkoli je míra infekčních onemocnění v EU po desetiletí obecně nízká, nejnovější pandemie covidu-19 ukázala, že epidemie představují vážnou hrozbu pro Evropu i celý svět, neboť mají potenciál výrazně narušit společnost a ekonomiku.
Covid-19 byl závažnou zdravotní krizí, která převrátila vzhůru nohama náš každodenní život a jasně ukázala, že zdraví je tou nejzákladnější podmínkou blahobytu naší společnosti a je základem všech oblastí lidské činnosti: práce, cestování, vzdělávání atd. I před covidovou pandemií již ukázala hrozba pandemie chřipky H1N1 v roce 2009, virus Ebola v západní Africe v letech 2014 a 2022 a viry Zika v roce 2016 a Mpox v roce 2022 atd., že mezinárodní zdravotní hrozby se mohou objevit kdykoli.
Boj proti přeshraničním zdravotním hrozbám vyžaduje udržitelné a spolehlivé přístupy v zájmu zajištění připravenosti a reakce před krizí, v jejím průběhu i po ní. V rámci budování Evropské zdravotní unie navrhla Evropská komise v listopadu 2020 nový rámec zdravotní bezpečnosti, který bude odpovídat budoucím výzvám ve zdravotní oblasti.
Na základě zkušeností získaných z pandemie covidu-19 nový rámec posiluje strukturu EU pro prevenci, připravenost a reakci na vážné přeshraniční zdravotní hrozby pomocí nového nařízení (EU) 2022/2371 a rozšiřuje úlohu dvou klíčových agentur EU prostřednictvím nových mandátů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA).
S cílem zlepšit připravenost a reakceschopnost Evropy na závažné přeshraniční zdravotní hrozby byl zřízen Evropský úřad pro připravenost a reakci na mimořádné situace v oblasti zdraví (HERA).
Řešení přeshraničních zdravotních hrozeb
Přeshraničními zdravotními hrozbami mohou být hrozby, s nimiž jsou spojena infekční onemocnění, např. pandemie. Mohou je však rovněž přinést úniky chemických látek nebo environmentální příčiny, jako jsou vulkanické erupce nebo změna klimatu. V EU se závažná přeshraniční zdravotní hrozba může šířit přes hranice a může přetížit vnitrostátní kapacity proti šíření nákazy. Proto je nutný koordinovaný přístup mezi členskými státy EU.
Reakce na přeshraniční zdravotní hrozbu zahrnuje několik prvků:
- prostřednictvím dohledu a rychlého posouzení rizik dhalit a identifikovat hrozbu, výskyt nebo vznikající krizi
- mít zavedeny kanály k včasnému varování a oznamování založené na důvěryhodných postupech a dalších nástrojích, které mohou zdravotnické orgány využít k rychlé a cílené výměně informací
- mít vynikající schopnost mobilizovat mechanismy pro reakci, jako je zdravotnický personál, léčba a očkovací látky a nemocniční infrastruktura
Úspěch reakce závisí rovněž na vysoké úrovni připravenosti, která byla udržována už před tím, než se objevila hrozba. Připravenost se týká všech vhodných kapacit, postupů, mechanismů a opatření, které je třeba aktivovat v případě vážných přeshraničních zdravotních hrozeb.
Připravenost má zásadní význam, jelikož je díky ní zajištěno, aby postupy a mechanismy byly zavedeny předem a aby mohly být rychle mobilizovány na ochranu občanů během ohrožení zdraví. Poznatky získané během skutečných událostí a pravidelná simulační cvičení, kterými se zavedené postupy testují, jsou cenným příspěvkem při zdokonalování a přizpůsobování činností spojených s připraveností.
Některé hrozby jsou dlouhodobé povahy a vyžadují konkrétní cílená opatření. Antimikrobiální rezistence – schopnost mikrobů překonat léky určené k jejich usmrcení, jako jsou antibiotika – je velkou hrozbou pro veřejné zdraví, která vyžaduje cílené úsilí v oblasti připravenosti a reakce.
Mezi nově se objevujícími onemocněními, například zoonózami, mohou mutace přecházet ze zvířat na člověka, takže je nutné s nimi pracovat na základě přístupu „jedno zdraví“: zajistit, aby optimální péče o zdraví zohledňovala vazby mezi lidmi, zvířaty, rostlinami a jejich sdíleným prostředím. Zvláštní, koordinovanou a dlouhodobou pozornost vyžadují také epidemie HIV/AIDS, virové hepatitidy a tuberkulóza. Totéž platí pro připravenost na teroristické útoky, hybridní hrozby a všechny formy člověkem způsobených hrozeb pro veřejnost.
Opatření EU: nové nařízení o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách
Evropská unie již dvě desetiletí uplatňuje právní předpisy, jejichž účelem je zajistit koordinovanou reakci na přeshraniční zdravotní hrozby způsobené infekčními nemocemi, hrozby chemické, biologické, environmentální i ty, jejichž původ je neznámý a vyskytnou se náhodně či záměrně. Tento právní předpis byl posílen novým nařízením (EU) 2022/2371 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách, které vycházelo z dřívějšího rozhodnutí 1082/2013/EU a zrušilo jej.
Na základě zkušeností získaných z covidové pandemie je v novém nařízení vytvořen pevnější právní rámec pro zlepšení kapacity EU v klíčových oblastech prevence, připravenosti, dohledu, posuzování rizik, včasného varování a reakce. Jedná se o hlavní právní akt, který stanoví struktury, postupy a mechanismy na úrovni EU pro reakci na ohrožení veřejného zdraví biologického, chemického, environmentálního nebo neznámého původu.
Nařízení o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách, které je v platnosti od prosince 2022, nyní EU dává:
- možnost vyhlášení stavu ohrožení veřejného zdraví v EU, s nímž se zahajuje intenzivnější koordinace, využívání podpory střediska ECDC a mechanismů pro monitorování, vývoj, pořizování a zavádění lékařských protiopatření, jako jsou léčba nebo očkovací látky
- důkladnější plánování připravenosti s plánem připravenosti EU a pravidelným monitorováním a posuzováním kapacit členských států v oblasti připravenosti
- rozšířený systém včasného varování a reakce, který je interoperabilní s ostatními systémy varování na úrovni EU a na mezinárodní úrovni a který podpoří účinné vysledování kontaktů a nový modul zdravotní evakuace
- posílený integrovaný systém dohledu na úrovni EU, který bude využívat umělou inteligenci a další pokročilé technologické prostředky
- nový rámec pro posuzování rizik pro všechna nebezpečí, zahrnující rychlá a náležitá doporučení pro opatření reakce, se zapojením několik agentur EU: ECDC, EFSA, ECHA, EEA, EMCDDA, Europol, EMA
- spolehlivé mechanismy pro společné zajištění lékařských protiopatření
- možnost přijetí společných opatření na úrovni EU k řešení budoucích přeshraničních zdravotních hrozeb prostřednictvím posíleného Výboru pro zdravotní bezpečnost
Posílení agentur ECDC a EMA
Spolu s novým rámcem EU pro zdravotní bezpečnost byly rovněž posíleny dvě klíčové agentury EU: Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí a Evropská agentura pro léčivé přípravky. Díky svému novému mandátu bude ECDC podporovat Evropskou komisi a země EU při řešení přeshraničních zdravotních hrozeb prostřednictvím:
- epidemiologického dozoru pomocí integrovaných systémů umožňujících dozor v reálném čase
- plánování připravenosti a reakce, podávání zpráv a posuzování
- poskytování nezávazných doporučení a možností řízení rizik ohledně biologických hrozeb
- schopnosti mobilizovat a rozmístit týmy EU pro pomoc při šíření nákazy v členských státech
- vytvoření sítě referenčních laboratoří EU a sítě pro látky lidského původu
Mandát Evropské agentury pro léčivé přípravky byl rovněž posílen tak, aby tato agentura mohla napomáhat koordinované reakci na úrovni Unie na zdravotní krize tím, že bude:
- sledovat a zmírňovat rizika nedostatku kritických léčivých přípravků a zdravotnických prostředků
- poskytovat vědecké poradenství o léčivých přípravcích, díky nimž bude možno předcházet nemocem, jež tyto krize způsobují, tyto nemoci diagnostikovat či léčit
- koordinovat studie ke sledování účinnosti a bezpečnosti očkovacích látek
- koordinovat klinická hodnocení
Předchozí rozhodnutí o přeshraničních zdravotních hrozbách
Před uvedeným nařízením bylo hlavním právním aktem určujícím rámec EU pro zdravotní bezpečnost rozhodnutí 1082/2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách, které obsahovalo ustanovení týkající se připravenosti a kapacity pro koordinovanou reakci na mimořádné situace týkající veřejného zdraví v celé EU.
Toto rozhodnutí přijaté v roce 2013 bylo důležitým krokem ke zlepšení zdravotní bezpečnosti v EU. Poskytlo právní rámec pro spolupráci EU v této oblasti, dokud jej nenahradilo nové nařízení (2371/2022) o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách.
Díky tomuto rozhodnutí získávaly členské státy EU podporu v boji proti přeshraničním hrozbám a ochraně občanů před případnými budoucími pandemiemi a vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami tím, že:
- navýšilo kapacity na plánování připravenosti na úrovni EU – posílilo koordinaci, uplatňování osvědčených postupů a sdílení informací o plánování připravenosti na vnitrostátní úrovni
- umožnillo provoz systému včasného varování pro oznamování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, které vyžadují koordinovanou reakci na úrovni Unie: systému včasného varování a reakce EU
- zkvalitnilo posuzování rizik a zvládání přeshraničních zdravotních hrozeb
- stanovilo nezbytná opatření pro rozvoj a implementaci mechanismu společného zadávání veřejných zakázek na lékařská protiopatření a mechanismy jejich zavádění
- posílilo koordinaci reakce v rámci celé EU – dalo pevný právní mandát Výboru pro zdravotní bezpečnost ke koordinaci vnitrostátních reakcí na vážné přeshraniční zdravotní hrozby a krizové komunikace, aby mohly být poskytovány konzistentní a koordinované informace veřejnosti i zdravotnickým pracovníkům
- podporovalo mezinárodní spolupráci a globální postup
