Prvním krokem při plánování reakce na novou hrozbu pro veřejné zdraví potenciálně zasahující několik států je vyhodnotit příslušná rizika. Co je nezbytné zjistit:
- Původ: Která nemoc či chemická látka danou situaci způsobila?
- Přenos: Jak se nákaza šíří (např. vzduchem jako chřipka, stravou jako salmonela nebo ji šíří hmyz, jako je to v případě viru Zika)?
- Důsledky: Jaký má šíření nákazy dopad na lidské zdraví (např. způsobuje zápal plic)?
- Smrtnost: O jak závažné onemocnění jde a jaká je jeho smrtnost?
Na základě odpovědí na tyto otázky je možné lépe určit způsob, jak na šíření nákazy zareagovat. Navíc může nastat situace, kdy se objeví zcela nová nemoc, jako tomu bylo v případě onemocnění COVID-19, kdy potřebujeme konkrétní plán ještě předtím, než zjistíme odpovědi na uvedené otázky.
Rozhodnutím č. 1082/2013/EU o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách se zavedl koordinovaný postup při posuzování rizik na úrovni EU. Na vyhodnocování rizik se podílejí odborníci z příslušných orgánů EU i mezinárodních organizací, čímž je proces koordinované reakce podložen řadou vysoce odborných stanovisek.
Které agentury provádějí posouzení rizik?
Posouzení rizik na úrovni EU provádí:
- Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), pokud je hrozba:
- biologického původu a jedná se o přenosné nemoci nebo antimikrobiální rezistenci a infekce spojené s poskytováním zdravotní péče,
- neznámého původu
- Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v případě vážné přeshraniční zdravotní hrozby, na níž se vztahuje jeho mandát
- jiné agentury EU s příslušnou odborností (např. oblast životního prostředí)
Pokud požadované posouzení rizik spadá zčásti nebo zcela mimo mandát agentur EU, zajistí Komise posouzení rizika ad hoc podle dané situace. Například Vědecký výbor pro zdravotní, environmentální a vznikající rizika (SCHEER) má mandát k tomu, aby poskytoval posouzení rizik týkajících se veřejného zdraví v případě vážných přeshraničních chemických hrozeb.
Při posuzování rizik se zohlední případné relevantní informace poskytnuté jinými subjekty, zejména Světovou zdravotnickou organizací (WHO), pokud se jedná o ohrožení veřejného zdraví mezinárodního rozměru.
