Přejít na hlavní obsah
Public Health

Systémy dozoru a včasného varování

V našem globalizovaném světě se nemoci mohou velmi rychle rozšířit z jedné země do druhé. Abychom byli schopni takové hrozící nebezpečí včas odhalit, je zapotřebí věnovat neustále pozornost dohledu a včasnému varování a reakci. 

Evropská unie zřídila příslušné systémy, aby v zájmu co nejrychlejšího odhalení případné hrozby umožnila rychlou výměnu informací mezi orgány jednotlivých členských zemí a globálními subjekty, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO).

Systém dozoru nad infekčními nemocemi a jinými zdravotními hrozbami

Systémy dozoru poskytují informace umožňující sledovat trendy a vývoj situace u jednotlivých přenosných nemocí a pomáhají identifikovat rizikové faktory a oblasti vyžadující intervenci. Na základě těchto informací lze stanovovat priority, plánovat, implementovat opatření a přidělovat zdroje na programy prevence a na hodnocení těchto programů a souvisejících kontrolních opatření.

Rozhodnutím č. 2119/98/ES byla zřízena síť epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí v EU.

Rozhodnutí č. 2119/98/ES bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady 1082/2013/EU z 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách. Toto nové rozhodnutí znovu aktivovalo síť pro epidemiologický dozor nad přenosnými nemocemi a souvisejícími zvláštními zdravotními otázkami.

Síť sdružuje odborníky z Komise, Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a příslušných vnitrostátních orgánů věnujících se epidemiologickému dozoru. Za provoz sítě a koordinaci její činnosti odpovídá Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí.

Novým nařízením (EU) 2022/2371 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách bylo pak zrušeno a nahrazeno rozhodnutí 1082/2013/EU. Nové nařízení udržuje a dále posiluje evropskou síť epidemiologického dozoru, kterou nadále provozuje a koordinuje středisko ECDC.

Revidovaný seznam infekčních nemocí

Prostřednictvím sítě epidemiologického dozoru EU se sleduje přibližně 50 nemocí a zvláštních zdravotních problémů, jako je antimikrobiální rezistence: od sněti slezinné po virus Zika.  Seznam byl naposledy aktualizován v roce 2018 prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2018/945, kdy byly na seznam doplněny lymská neuroborelióza a nemoci dengue, zika a chikungunya.

Uvedeným rozhodnutím se rovněž upravují definice případů několika dalších přenosných nemocí a souvisejících zdravotních problémů, jako je antimikrobiální rezistence (AMR) a infekce spojené se zdravotní péčí (HAI). Seznam odpovídá klasifikacím WHO.

Na základě nařízení (EU) 2022/2371 získala Komise pravomoc k další aktualizaci seznamu infekčních nemocí a souvisejících zdravotních problémů, jako je rezistence vůči antimikrobiálním látkám. Tím se zajišťuje, že tyto otázky spadají do působnosti sítě epidemiologického dozoru.

Komise také stanoví definice případů týkajících se jednotlivých infekčních nemocí, které pak členské státy používají při dozoru a podávání zpráv Evropskému středisku pro prevenci a kontrolu nemocí, čímž se zajišťuje srovnatelnost a kompatibilita shromážděných údajů na úrovni Unie.

Dozor u jiných typů zdravotních hrozeb, na jehož základě se identifikují současné trendy a změny rizikových profilů, si vyžaduje jiný přístup. Komise udržuje kontakt s příslušnými agenturami EU a vnitrostátními orgány zemí EU v zájmu formulace plánů připravenosti na případné měnící se hrozby.

Referenční laboratoře EU pro veřejné zdraví

Nařízením 2022/2371 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách byl zaveden právní mandát pro zřízení referenčních laboratoří EU v oblasti veřejného zdraví. Referenční laboratoře EU v oblasti veřejného zdraví by měly poskytovat podporu národním referenčním laboratořím s cílem prosazovat osvědčené postupy a dobrovolné sladění diagnostiky, testovacích metod, používání některých testů pro jednotný dozor a oznámení a hlášení nákaz.
 
Evropská komise může určit referenční laboratoře Evropské unie prostřednictvím prováděcích aktů. První referenční laboratoře EU byly označeny v březnu 2024.

Týkají se těchto nemocí nebo zdravotních problémů:

  • referenční laboratoř EU pro antimikrobiální rezistenci (AMR) u bakterií
  • referenční laboratoř EU pro virové patogeny přenášené vektory
  • referenční laboratoř EU pro nově se objevující virové patogeny přenášené hlodavci a zoonotické virové patogeny
  • referenční laboratoř EU pro vysoce rizikové, nově se objevující a zoonotické bakteriální patogeny
  • referenční laboratoř EU pro bakterie rodu Legionella
  • referenční laboratoř EU pro záškrt a černý kašel

Systém včasného varování a reakce (EWRS)

Systém EWRS je systém rychlého varování pro oznamování výstrah na úrovni EU o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách. Jde o online systém s omezeným přístupem, který Komisi a určeným vnitrostátním orgánům členských zemí (tzv. orgány systému EWRS) umožňuje, aby spolu mohly být neustále ve spojení.

Země EU tak mohou včas a bezpečně varovat ostatní, sdílet s nimi informace a koordinovat reakci na závažné přeshraniční hrozby.

Systém vlastní Evropská komise a středisko ECDC provozuje příslušnou IT platformu. Systém EWRS byl úspěšně využíván k varování, sdílení informací a koordinaci opatření v reakci na přeshraniční události přenosných nemocí, přičemž současná a předchozí ohniska jako covid-19, opičí neštovice, pandemická chřipka A(H1N1), ebola atd. byla zvládnuta.

EWRS se využívá pro všechny hrozby, včetně biologických, chemických, enviromentálních a hrozeb neznámého původu, jako jsou extrémní povětrnostní jevy, oblaka vulkanického popela, úniky chemických látek nebo biologická nebezpečí, jako jsou biotoxiny.

Systém včasného varování a reakce funguje podle přísných pravidel, která se vztahují také na správu osobních údajů. Postup pro vydávání varovných hlášení v rámci systému včasného varování a reakce a postup pro výměnu informací, konzultaci a koordinaci reakce na takové hrozby stanovilo prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/253.

Doporučení Komise (EU) 2017/1140 dále stanovilo pravidla týkající se osobních údajů, které mohou být vyměňovány prostřednictvím systému včasného varování a reakce (EWRS) za účelem koordinace opatření pro trasování kontaktů v souvislosti s vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami. Tyto akty, které definují postupy systému včasného varování a reakce, budou aktualizovány po přijetí nového nařízení 2022/2371.

Vzhledem k poznatkům získaným v průběhu covidové pandemie a k novému nařízení 2022/2371, podle něhož musí platforma EWRS podporovat podávání zpráv o všech hrozbách, se vyvíjejí nové verze EWRS.

Systém včasného varování a reakce by měl umožňovat širší výměnu opatření v oblasti veřejného zdraví, posouzení rizik a funkcí krizového řízení, jako jsou funkce vyžadující výměnu osobních zdravotních údajů, v zájmu účinného digitálního přeshraničního trasování kontaktů a zdravotní evakuaci.

Rozšířený mandát střediska ECDC rovněž vyžaduje, aby byl systém včasného varování a reakce průběžně aktualizován s využitím moderních technologií, umělé inteligence, aplikací využívajících vesmírné systémy, dalších technologií pro digitalizované nástroje pro trasování kontaktů atd.

Kdy a jak se systém včasného varování a reakce aktivuje

Varování vydávají vnitrostátní orgány systému EWRS nebo Komise v případě výskytu závažné přeshraniční zdravotní hrozby, která

  • je pro dané místo a dobu neobvyklá nebo nečekaná
  • způsobuje či může způsobit významnou nemocnost nebo úmrtnost nebo rychle narůstá
  • přesahuje či může přesáhnout schopnost reakce na vnitrostátní úrovni
  • může vyžadovat koordinovanou reakci na úrovni EU

Varování se do systému zadávají do 24 hodin od okamžiku, kdy se země EU nebo Komise o hrozbě dozvěděla. Například první oznámení týkající se viru SARS-CoV-2 (způsobujícího onemocnění covid-19) bylo Komisí do systému zadáno již 9. ledna 2020, tedy několik dní poté, co na výskyt neznámého viru upozornila Čína.

Během reakce na covid-19 systém včasného varování a reakce rovněž podpořil výměnu údajů z formulářů v zájmu přeshraničního trasování kontaktů cestujících.  Trasování kontaktů je základním nástrojem účinné reakce, který umožňuje rychle identifikovat nakažené jedince za účelem jejich izolace, testování nebo léčby.

To na oplátku pomáhá zastavit nebo zpomalit šíření onemocnění.  Výměnu údajů o cestujících prostřednictvím systému EWRS umožnily dva právní akty: